Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Děda horník, táta horník. "Co bude z našeho syna?"

4. 02. 2016 11:56:09
Stejnou otázku si kladly hornické rodiny před lety na Kladensku, v Příbrami a jiných lokalitách, kde zavřeli šachty. Život to naštěstí vyřešil za ně. Co bude s námi se dnes ptají i havíři v OKD.

Když jste se zeptáli horníka, zda jednou nechá fárat také svého syna, tak vám drtivá většina z nich rezolutně odpověděla: " To ani náhodou!" "Je to neskutečná dřina a za ty peníze to nestojí." "Půlku života strávíte v zaprášený a špinavý díře a nemáte vůbec jistotu, že také vyfáráte." "Do důchodu jdete s podlomeným zdravím a se zažraným šmírem v těle." " S mámou bychom se pořád strachovali, aby se klukovi nic nestalo." A léta běží... .

V patnácti letech přijde syn z hornické rodiny za rodiči a nesměle se jich zeptá: "Co kdybych šel také na horníka, jako byl děda a ty tati?" No, a protože rodiče chtějí mít kluka někde uklizeného a sami nevědí co by mohl dělat jiného, začínají zvažovat tak nějak po hornicku. "No proč ne, nakonec ty prachy tam nejsou k zahození, pořád víc než kdybys dělal někde na úřadě." "A o bydlení se ti postará šachta." "Co pak si žijeme špatně, viď mámo?" Máma mlčí a otevírá tátovi další Radegast.

A tak je o životě mladého člověka rozhodnuto. Všichni to myslí samozřejmě dobře. Chtějí nakonec pro kluka to nejlepší. Táta mu ten tvrdý začátek ulehčí a vezme si ho na šachtu k sobě, aby si ho pohlídal. Máma je každý den nervózně vyhlíží z okna a servíruje na stůl jak pro horníky. Kluk už v tom rituálu jede. Začíná počítat čas do hornického důchodu. Životní meta každého havíře.

První výplaty nejsou zrovna to, co náboráři slibovali. Před holkami schovává zažranou špínu za nehty a o práci se nechce bavit. Jeho bývalá spolužačka se pochlubí, že minulý měsíc splnila obrat prodeje a brala třicítku. A že po dovolené v Irsku dostane od své firmy nové auto. Na otázku jeho přátel, zda půjde večer zapařit na Cololours of Ostrava odpoví, že má celý týden noční. Ten jejich smích mu vůbec nedělá dobře. Mladý havíř si uvědomuje, že heslo jeho dědy "Já jsem horník, kdo je víc" je dávno minulostí.

Po práci také nejde rovnou domu, chlapy už ho dávno vzali mezi sebe. Dají ještě pár piv, aby spláchli ten sajrajt. "Dneska to na předku bylo peklo, furt se to sekalo." Záda ho bolí jako kráva a na nohách se mu dělá nějaký svrab z tý špíny tam dole. Máma mu furt předhazuje aby si udělal maturitu, že bez angličtiny a počítače dopadne jako táta, který si za celý život nevzal do ruky knížku. Prý, na co by mu to bylo.

Táta je poslední dva roky vůbec nějak divný. Když vyřešil tu tahanici o byty, tak mu teď ty hajzlové chtějí vzít práci. Každý den říkají něco jiného, kdo se v tom má vyznat. "OKD prostě mlží, dělají z nás blbce." "Jednou náš důl zavírají a podruhé, že nás ještě nechají žít." " Co pak je tohle život!" "To jsme jim byli dobrý, když jim to sypalo!" Kdo se teď o nás postará?" ......"Co tomu říkáš mladej?"

Mladej jen lhostejně kývne a myslí si své. Už ty jeho řeči nemůže poslouchat. Ví, že když si nepomůže sám, tak se z té díry nevyhrabe. Tátu ale chápe. Má to jen pár let, aby dostal dobrý odchodný a slušnou penzi. Bylo by škoda o to přijít, když se na to tak nadřel. Ta máma mu pořád leží v hlavě. Děda mu posledně říkal, že to s havířinou už půjde jen ke dnu. A když to řekne děda! "A ještě říkal, že mám život před sebou, abych si věřil a nečekal, že se o mě stát postará.

Pavel Vildomec

vildomec.blog.idnes.cz

Autor: Pavel Vildomec | čtvrtek 4.2.2016 11:56 | karma článku: 16.52 | přečteno: 709x

Další články blogera

Pavel Vildomec

Tak si to alespoň představte

Protože jsme tenkrát slovo obrat ještě neznali a plnění plánu pětiletky se v bufetu u Kotyšanů moc nedrželo, tak nebylo kam spěchat.Nakonec, umíte si představit držkovou bez pár piv a panáků? Vánoční šichta mohla začít.

23.12.2016 v 16:58 | Karma článku: 14.38 | Přečteno: 418 | Diskuse

Pavel Vildomec

Skáčeme jako Češi, ale ne do České Armády

V době, kdy "modrá" byla dobrá nejen pro Ondřeje Hejmu, ale i pro tisíce dalších snaživých rekrutů, by dnes stejný občan v klidu prošel u vstupní prohlídky, aniž by musel šoupnout doktorovi do obálky.

14.7.2016 v 15:45 | Karma článku: 15.78 | Přečteno: 682 | Diskuse

Pavel Vildomec

Trenér Vrba se konečně odkopal

Na diskusních fórech se to rozjelo: "Vrba je zrádce, podrazák, podvodník. Celou dobu nás vodil za nos. Jde mu jen o vlastní prospěch a ne o naší reprezentaci. Ať táhne a vezmi si sebou i Peltu!"

30.6.2016 v 17:00 | Karma článku: 31.17 | Přečteno: 3055 | Diskuse

Pavel Vildomec

Rosickýmu píchlo ve svalu a trenérovi Vrbovi u srdce

Pohled na padajícího Rosu nás moc zabolel. Jeho tělo nevydrželo enormní zátěž obou zápasů. Trenér Vrba přišel o svého tvůrce hry a lídra pro rozhodující zápas s Tureckem. Bylo možné tomu předejít?

20.6.2016 v 10:37 | Karma článku: 20.84 | Přečteno: 949 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Zdenek Horner

Stateční KašpáRekové a KašpáRekyně

Musím vám poděkovat a vyslovit svůj obdiv. Dnes a denně stojíte na stráži. Bráníte svědomitě naši zemi před nájezdníky z celého světa. Celý den jsem se snažil najít jediného cizince migrantského typu. A opravdu nikde nikdo!

21.7.2017 v 3:51 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 9 | Diskuse

Petr Horký

Černoch v beranici a jiné výstřelky - na srdce sou Poděbrady, na prachy je Německo

Život na Západ od našich hranic má mnoho specifik, kterým našinec těžko uvyká. Přesto si ve většině případů nakonec zvykne, i když to trochu trvá. Jsme přeci jen z jednoho těsta a nebe je všude modrý.

20.7.2017 v 18:17 | Karma článku: 13.86 | Přečteno: 613 | Diskuse

Pavel Liprt

Dvořákova Symfonie č.9 e moll a karlovarský Poštovní dvůr dnes i před 123 lety

Symfonie č.9 e moll, op. 95, známá pod názvy „Novosvětská“ či „Z Nového světa“ žije dodnes na celém světě. Na rozdíl od Poštovního dvora v Karlových Varech, který skomírá.

20.7.2017 v 17:45 | Karma článku: 5.20 | Přečteno: 82 | Diskuse

Aleš Vavřinec

Vnitřní kritik - cesta do záhuby a zpět

Ale já jí to musím vysvětlit. Musí to pochopit. Podíval se na mě Luboš poněkud bezradně. Vnímal jsem jeho beznaděj a přitom obrovskou angažovanost a snahu, která mu sršela z očí.

20.7.2017 v 16:02 | Karma článku: 6.66 | Přečteno: 143 |

Jiří Kovář

Jak mě reklama postrčila ke koupi auta

Jsou to téměř dva roky, co jsem byl přinucen překročit svůj stín a s ním i práh bazaru a koupit si tam Forda.

20.7.2017 v 15:48 | Karma článku: 8.57 | Přečteno: 461 |
Počet článků 25 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 779

Chci se psaním bavit. Reagovat na události, které mě osloví. A také trochu zavzpomínat.

 

 

 

 

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.