Kavan se vrací. Absolvent Oxfordu, bývalý ministr zahraničí a předseda Valného shromáždění OSN to zase rozjíždí ve velkém. Tentokrát budeme mlsat.
Jako důchodce dostal nášup 40 korun. Měsíčně mu to celkově prý hodí jen 10 750 a to uznáte, že není nic moc. Stát se v jeho případě nepostaral a nezohlednil jeho zásluhy. A tak má pan Kavan hluboko do kapsy jako většina důchodců. V jeho případě "hluboko do trezoru". Důchodce Kavan však odmítá krmit holuby a rozjíždí business s kamarády.
Pamatujeme, že si kamarády uměl vždycky vybrat. Založili spolek s názvem "Česko- slovensko-iránskou obchodní komoru" a mají velké ambice. Naše země je v názvu velkým písmenem a to je rozhodně nadějný začátek. Kavan s partou ale musí hodně spěchat, protože do Iránu, kde padly sankce, se již před nimi nastěhovali takoví obchodní hráči jako Britové, Němci, Francouzi, Italové. USA to je asi úplně jiná liga, ti jednají o dovozu pistácií a datlí na jiné úrovni.
Jan Kavan má ale své kontakty. A to se vždy počítá. Jedním důležitým kontaktem je Kavanův bývalý kolega / nebo dokonce přítel? / Džavád Zaríf, dnešní iránský ministr zahraničí. Už vidím jejich vzájemné objetí, a slyším přátelskou otázku Zarífa: "Jak se máš Jane?" "Ale jo jde to, zdraví ještě slouží a od ledna mi stát přidal na důchodu skoro dva dolary." " Jasně, že měsíčně!" Nakonec není to skvělý vstup do obchodního jednání, když chcete z někoho vyrazit slevu nebo slušnější bonus pro sebe?
Pořád jim to říkají, ale je to marný. Řada českých firem totiž zase zaspala! A teď, aby to komora narychlo zachraňovala. Ale je to prý na dobré cestě. Dokonce guvernér jednoho regionu / nevíme ještě zda šíit nebo sunnita / naši zemi požádal o půl milionu převodovek. Zda mluvil také i o zaplacení penězi není známo. Ale při jednání pořád naléval šťávu z granátových jablíček. Ale kdo by se teď s placením zdržoval. Na to není čas! Ostatní státy Evropské unie už mají dokonce někde i podepsáno.
Zaráží, že prý Českou republiku moc neznají a tu už jme tady více než dvacet let. No jo Persie! Jsme pro ně prostě malý. Všichni tam ale naštěstí znají Made in Czechoslovakia a vzpomněli by si možná i na Husáka. Moc si tenkrát naší obchodní spolupráci pochvalovali. Proti ostatním státům jsme měli při splácení jejich dluhů velké pochopení. "Skoda, Skoda, Zetor, Zetor"!
Jednání budou ještě tvrdá, ale naštěstí je tu pan Kavan a jeho kontakty. A Irán má prý o nás velký zájem, říká pan Kavan: "Chtěli by na klíč železniční trať." "Nabídli nám obrovské projekty výstavby rafinerií, a to už se bavíme o milionech a milionech eur." " Dokonce můžeme Iránu pomoci usnadnit přístup k půlmiliardovému trhu EU." Tak to my všechno umíme zařídit. No, neberte to!
Ale kdyby to náhodou nevyšlo, tak to jejich sušené ovoce si od nikoho vzít nedáme, z toho nás nikdo nevyšoupne! Pistácie, datle, fíky, šťávu z granátových jablíček. A to po celý rok. Na záčátek docela dobrý kšeft a pak se uvidí. V ovoci jsme byli vždycky dobří. Nakonec pamatujete kubánské pomeranče? Tu jejich tvrdou kubánskou měnu.Tam také skandovali Zetor, Zetor, Skoda Skoda.
A víte vy vůbec, že pistácií je několik druhů?
"Rozhovor v MFDnes, 5.2.2016: Značka Made in Czechoslovakia má v Iránu zvuk."
Pavel Vildomec
vildomec.blog.idnes.cz
