Protože jsme tenkrát slovo obrat ještě neznali a plnění plánu pětiletky se v bufetu u Kotyšanů moc nedrželo, tak nebylo kam spěchat.Nakonec, umíte si představit držkovou bez pár piv a panáků? Vánoční šichta mohla začít.
“Braník se probouzí do mrazivého rána, zasněžené střechy domů jako od Lady. Kouř z komínů nepříjemně štípe do krku, nad Vltavou se vznáší mlha, zátoka u Ledáren je připravená na první bruslaře. Braničtí hrabou sníh, sypají chodníky popelem vyhrabaným z kamen po ledové noci bez ústředního topení. Popeláři rozhazují lopatou rozdrcenou škváru z koňského povozu přímo na ulici. Sníh, který již od včerejška padá a padá, jim znepříjemňuje život. Koně se zasněženou přikrývkou na hřbetu odfrkují páru a neklidně házejí hlavou. A není divu. Z pekárny u Kalaše se po Branický line vůně křupavých rohlíků, vánoček, svátečních koláčů a teplých vek na chlebíčky. Vedle na rohu od Kotyšanů exploduje z Masny do ulice neodolatelná vůně vyhlášené držkové, nabírané zásadně odspodu. Zde již před šestou nedočkavě podupává dělnická třída a v hloučku lamentují, že ten Štědrý den zase vyšel jako naschvál na pracovní den.”
Vánoční ranní šichta mohla začít. A protože tenkrát na přelomu padesátých-šedesátých letech jsme slovo obrat ještě neznali a plnění plánu pětiletky se v “bufetu” u Kotyšanů moc nedrželo, tak nebylo kam spěchat. Nakonec, umíte si představit držkovou bez pár piv a panáků? A když vám do toho všeho odněkud zaznívá vánoční pecka Bing Crosbyho “I Dream Of A White Christmas je jasné, že se popeláři ke svým koním zaparkovaným před Masnou hned tak nevrátí.
Také do školy jsme chodili i na Štědrý den. Každý byl v takové uvolněné náladě v očekávání slavnostního večera. Vítal nás ozdobený vánoční stromek a “školník za byt” s náladou všedního dne. Ze sborovny byl na chodbě cítit svařák a grog. Rozevlátá soudružka učitelka při příchodu do třídy milosrdně mávla ve dveřích, že dneska jako pohov. Moc dlouho jsme se tam nezdrželi. Kdy se do třídy vrátíme nebylo tenkrát jisté. Pokud se zadařilo a nebylo čím školu vytopit, tak se z vánočních prázdnin staly prázdniny uhelné. Termín těchto populárních prázdnin určoval zásadně mráz.
Po škole jsme ještě stihli Cinglák. Marně jsem se snažil Cinglák vyguglovat. Myslím, že ten kopec byl již na podolské straně Zeleného pruhu, dnes je místo zastavěné. Byl to takový náš Medvědín, obtížnost svahu odhaduji tak na bleděmodrou. Jezdilo se hlavně na saních a bobech. Boby byly dřevěná silnější deska s úchyty na ruce po obou stranách. Zespoda sedátka byly našroubované nože bruslí. Vždy jsme se těšili na cestu zpět dolu do Braníka. Z kopce ulicí Mezivrší to frčelo, že jsme se zastavili až na Branický. Někdy jsme to vzali cestou z Dobešky a končili u kostela. Promrzlí jsme se běželi podívat na prodej posledních kaprů. Kádě s ledovým kluzištěm kolem stály na chodníku u Kotyšanů a na Jezerce. Opozdilci s vyhrnutými rukávy zoufale lovili poslední kapry, kteří ještě neleželi na boku.
"Ale to již se smráká. Ještě zasněný pohled přes řeku na zasněžené Barrandovské skály, které svítí do tmy a je čas jít domu pod stromeček slavit Vánoce na sněhu.
Pavel Vildomec
