Rozmarné léto na Mlejnku, I. část

Branická plovárna Lázně Mlýnek měla svoji neopakovatelnou atmosféru. Mlejnek pro nás v té době znamenal Kanárské ostrovy, Mali a Kapverdy v listopadu. Pojďme se na tu dobu podívat.

Když jedu po cyklostezce kolem Vltavy od Modřan ke Žlutým lázním, tak si snažím vybavit jak to tam vypadalo v šedesátých letech mého dětství. Braník pro mě začínal mostem Politických vězňů a končil přístavištěm na Jezerce. Ještě dnes jsou si  nejvíce podobné Ledárny se svými dřevěnými boudami, z kterých parta otužilců pravidelně vybíhala do zamrzlé zátoky. Dále po řece již z původního nábřeží prakticky nic nezbylo a mé dětství je zde zabetonováno na věčné časy.

U přístaviště, bez přístaviště, to zase poznávám, rybáři si drží stále stejný flek.? Díky Vltavě měl Braník svůj rekreační ráz a zejména v létě řeka přitahovala davy ze širokého okolí. Rekreanti měli neomezený výběr, bylo jen na nich kde rozhodí své deky a těla nepoznamenaná dělenou stravou. Ti z horního Braníka lehávali od Ledáren dálek k mostu. Kluci z Jezerky měli svůj přístav jako skokanský můstek.

Naše rodina chodila na Mlejnek. Pro mladší generaci bych upřesnil, že Mlejnek nebyl žádný kolotoč u řeky, ale plovárna, které by dnes bylo něco přes sto let. Vchod na Mlejnek byl v místech, kde sjíždíte na kole z Barranďáku a vyjíždíte u původní restaurace U Myslivce.

Při teplém počasí jsme otevírali sezonu rovnou z Prvomájového průvodu. Když voda měla 15C´, tak to začínalo být kafe. O prázdninách bylo narváno i ve všední dny. Jen pro představu. Celé rodiny táhly ráno ulicemi Braníka k vodě, někdy jen v plavkách a vietnamkách. Obležení nafukovacími lehátky, balony a žlutými kachničkami kolem pasu. Narvané tašky s termoskami a kastrůlky s obědem, kostkované deky a samozřejmě nezbytný opalovací krém Nubian, kde zapomeňte na nějaké UVA nebo UVB.

Před Mlejnkem se ráno tvořila fronta u pokladny. My, co jsme měli pronajatou kabinu se čtyřmi sezonními vstupenkami k tomu, jsme volně proklouzli kolem lidu. Mít kabinu na Mlejnku bylo terno. Pustit ji, bylo jako vzdát se permanentky po pradědečkovi na tribunu stadionu Old Trafford. Nezapomeňte, že Mlejnek v té době pro nás znamenal Kanárské ostrovy, Mali a Kapverdy v listopadu.Od pokladny bylo někdy důležité běžet, abyste získali co nejlepší místo pro svoji deku a rozkládací křeslo. Tráva byla ráno sice ještě mokrá od rosy, ale urvat svého fleka bylo otázkou prestiže. 

Mlejnek byl rozdělený na několik zájmových skupin a byla to opravdu zajímavá společnost. Ale nejen o tom v mém následujícím pokračování blogu "Rozmarné leto na Mlejnku", II. část

Pavel Vildomec

vildomec.blog.idnes.cz.