Ani mě npůvodně enapadlo se nějak výrazně věnovat 21.srpnu, i když bylo 50.výročí. Všechno přece už bylo mnohokrát řečeno a přežvýkáno. Ale nakonec jsem se do toho nechal vtáhnout a se zájmem znovu prošel rekonstrukci událostí v Sedláčkově dramatizovaném dokomentu a poslouchal pamětníky. Proč ne? Dá se shrnout, že média - resp. ĆT - začala dělat z 21.srpna trošku legendu ve stylu BOJOVALI JSME U ROZHLASU. Ve skutečnosti tam nikdo nebojoval, Češi neměli zbraně a jediné, co se jim povedlo, bylo zapálit bedýnkami od rajčat jeden sovětský tank. takže převládly otázky: BYLA TO OKUPACE? - Komunisti ušmudlaně blekotají, že nebyla. Ale byla - zahraniční armáda obsadí území cizího státu - to je prostě okupace. MĚLI JSME SE BRÁNIT? - To těžko. Otázka zní jak, když všichni vyšší důstojníci ĆSLA byli komunisti a hned v noci sověty domestikovaný ministr obrany DZUR se postavil proti vojenskému odporu. Dzúr vydal rozkaz velitelům posádek nebránit okupaci. Soudruzi byli přece marxističtí kamarádi, proč by spolu měli válčit? Že byl Rusy obelhán, když mu řekli, že s intervencí proti kontrarevoluci souhlasí Dubček? No tak byl. Jeho chyba.